*12. 1. 1852 – †16. 12. 1916
Otec pozdějšího prezidenta Antonína Zápotockého a jeden ze zakladatelů sociální demokracie v českých zemích. Narodil jako třetí dítě Anny a Antonína Zápotockých. Otec Antonin záhy po jeho narození zemřel. Již během mládí se Ladislav zajímal o dělnictvo a jeho pracovní podmínky, k čemuž ho, stejně jako k zájmu o vzdělání, vedl otčím Antonín Jiskra. Zápotocký se vyučil krejčím a v 17 letech vstoupil do dělnického spolku Oul, zejména proto, aby měl přístup k tamní bohaté knihovně a mohl si dle svých slov soustavně doplňovat vzdělání (1). V mladém věku začal psát do tehdy existujících dělnických periodik (pod pseudonymy Budečský či Haštalský). Během novinářské práce se seznamuje s Josefem Boleslavem Peckou a spolu s ním patřil k jedněm z hlavních zakladatelů české sociálně demokratické strany, která byla ustavena v hostinci U Kaštanu 7. dubna 1878. O dva roky později si za ženu bere Barboru Dolejší, známou zejména jako Barunku ze stejnojmenného románu Antonína Zápotockého. Udržoval též blízké styky s představiteli německých sociálních demokratů v českých zemích, zejména s Ferdinandem Schwarzem (2).
V době sílících perzekucí rakouských úřadů proti socialistům byl v 70. a 80. letech několikrát vězněn. Po posledním propuštění z vězení byl roku 1884 vypovězen z Prahy do domovské obce Zákolany, kde se poměrně úspěšně snažil dále rozvíjet spolkovou a osvětovou činnost. Návrat do Prahy mu byl dovolen až v roce 1900, kdy se s rodinou odstěhoval na Žižkov a pracoval v odborovém sdružení železničářů. Těžkou a vleklou nemocí byl v roce 1906 vyřazen z veřejného života. Během posledních let života sepsal své vzpomínky, které vycházely na pokračování v sociálně demokratickém listu Svoboda a později byly vydány souborně jako kniha. Zápotocký byl díky své znalosti němčiny rovněž jedním z prvních lidí, kteří překládali do češtiny alespoň části děl Marxe a Engelse (3).
*12. 1. 1852 – †16. 12. 1916
Otec pozdějšího prezidenta Antonína Zápotockého a jeden ze zakladatelů sociální demokracie v českých zemích. Narodil jako třetí dítě Anny a Antonína Zápotockých. Otec Antonin záhy po jeho narození zemřel. Již během mládí se Ladislav zajímal o dělnictvo a jeho pracovní podmínky, k čemuž ho, stejně jako k zájmu o vzdělání, vedl otčím Antonín Jiskra. Zápotocký se vyučil krejčím a v 17 letech vstoupil do dělnického spolku Oul, zejména proto, aby měl přístup k tamní bohaté knihovně a mohl si dle svých slov soustavně doplňovat vzdělání (1). V mladém věku začal psát do tehdy existujících dělnických periodik (pod pseudonymy Budečský či Haštalský). Během novinářské práce se seznamuje s Josefem Boleslavem Peckou a spolu s ním patřil k jedněm z hlavních zakladatelů české sociálně demokratické strany, která byla ustavena v hostinci U Kaštanu 7. dubna 1878. O dva roky později si za ženu bere Barboru Dolejší, známou zejména jako Barunku ze stejnojmenného románu Antonína Zápotockého. Udržoval též blízké styky s představiteli německých sociálních demokratů v českých zemích, zejména s Ferdinandem Schwarzem (2).
V době sílících perzekucí rakouských úřadů proti socialistům byl v 70. a 80. letech několikrát vězněn. Po posledním propuštění z vězení byl roku 1884 vypovězen z Prahy do domovské obce Zákolany, kde se poměrně úspěšně snažil dále rozvíjet spolkovou a osvětovou činnost. Návrat do Prahy mu byl dovolen až v roce 1900, kdy se s rodinou odstěhoval na Žižkov a pracoval v odborovém sdružení železničářů. Těžkou a vleklou nemocí byl v roce 1906 vyřazen z veřejného života. Během posledních let života sepsal své vzpomínky, které vycházely na pokračování v sociálně demokratickém listu Svoboda a později byly vydány souborně jako kniha. Zápotocký byl díky své znalosti němčiny rovněž jedním z prvních lidí, kteří překládali do češtiny alespoň části děl Marxe a Engelse (3).