Vysoká škola politická ÚV KSČ (do roku 1966 Vysoká stranická škola) byla vysoká škola zaměřená na vzdělávání a ideologickou výchovu představitelů Komunistické strany Československa. Byla zřízena usnesením ÚV KSČ v lednu 1953 a následně jí byl vládním nařízením v listopadu téhož roku přiznán status vysoké školy (1). Prvním rektorem byl poslanec Vilém Nový.
Škola fungovala až do pádu státního socialismu, zrušena byla v roce 1990 (2). Sídlila v budově dnešní FTVS UK na pražském Veleslavíně, v jejím vlastnictví byla rovněž budova v Bratislavě. Absolventům byl přiznán titul RSDr., který měl stejnou hodnotu jako tituly z ostatních vysokých škol v Československu. Po roce 1989 lze její sídlo už spojovat pouze se zadním hospodářským traktem, v němž našlo své sídlo až do roku 2014 Muzeum dělnického hnutí, o.p.s.
Škola se stala jedním z center publikační činnosti, díla vydaná pod její hlavičkou byla nejčastěji ideologického a ekonomického charakteru. Ačkoliv škola dlouhodobě platila za spíše konzervativní instituci vychovávající stranické kádry, v 60. letech se zde kolem Jaroslava Klofáče zformovala skupina sociologů, později, v období tzv. normalizace, perzekuovaných.
Vysoká škola politická ÚV KSČ (do roku 1966 Vysoká stranická škola) byla vysoká škola zaměřená na vzdělávání a ideologickou výchovu představitelů Komunistické strany Československa. Byla zřízena usnesením ÚV KSČ v lednu 1953 a následně jí byl vládním nařízením v listopadu téhož roku přiznán status vysoké školy (1). Prvním rektorem byl poslanec Vilém Nový.
Škola fungovala až do pádu státního socialismu, zrušena byla v roce 1990 (2). Sídlila v budově dnešní FTVS UK na pražském Veleslavíně, v jejím vlastnictví byla rovněž budova v Bratislavě. Absolventům byl přiznán titul RSDr., který měl stejnou hodnotu jako tituly z ostatních vysokých škol v Československu. Po roce 1989 lze její sídlo už spojovat pouze se zadním hospodářským traktem, v němž našlo své sídlo až do roku 2014 Muzeum dělnického hnutí, o.p.s.
Škola se stala jedním z center publikační činnosti, díla vydaná pod její hlavičkou byla nejčastěji ideologického a ekonomického charakteru. Ačkoliv škola dlouhodobě platila za spíše konzervativní instituci vychovávající stranické kádry, v 60. letech se zde kolem Jaroslava Klofáče zformovala skupina sociologů, později, v období tzv. normalizace, perzekuovaných.