Ústřední svaz československých výtvarných umělců (ÚSČVU) byl prvním oficiálním sdružením výtvarných umělců v rámci komunistického Československa založeným v roce 1948, které téměř zcela nahradilo předúnorová svobodná umělecká sdružení a spolky. Svaz vzniknul vedle ústředního svazu spisovatelů a svazu hudebníků v rámci celkového přechodu k centrálnímu řízení umění podle jednotlivých uměleckých oborů po vzoru Sovětského svazu a vedle výtvarných umělců sdružoval i architekty. Organizací přechodu k novému společenskému pořádku se koncem čtyřicátých a počátkem padesátých let 20. století zabývaly tzv. akční výbory, v oblasti výtvarného umění byly dva – Akční výbor českých výtvarníků, který se zabýval materiálními aspekty reorganizace, a Akční výbor Svazu československých výtvarných umělců, jenž měl za úkol výběr členského jádra (1).

Závaznou doktrínou byly pro členy ÚSČVU principy socialistického realismu, jehož základní teze navrhnul v roce 1934 na 1. sjezdu sovětských spisovatelů sovětský komunistický politik a ideolog A. A. Ždanov, který zcela otevřeně požadoval ideologičnost umění, jež má vycházet z reálného života a snažit se jej přeformovat za účelem vytvoření nové socialistické skutečnosti (2). V kontextu československého výtvarného umění bylo zásadním politické i teoretické působení historika, estetika, muzikologa, literárního vědce a politika Zdeňka Nejedlého, jenž stál také při zrodu ÚSČSV. Umění podle něj mělo prostřednictvím optimistického zobrazení práce naplňovat potřeby dělnické třídy a aktivizovat skutečnost, činit jí živou a přetvářet za účelem nastolení nového dneška. Jedním z hlavních východisek nového socialistického umění bylo také dle Nejedlého kritické vymezení se proti estetickému formalismu, který ztělesňoval prázdnou buržoazní manýru bez obsahu a účelu (3). Jako přehlídky vzorového umění sloužily i reprezentativní výstavy výtvarného umění v Jízdárně Pražského hradu.

ÚSČSV byl ve svém působení podřízen jak komunistické straně, tak státu prostřednictvím Ministerstva informací a osvěty (od r. 1953 Ministerstva školství a osvěty). Ministerstvo vydávalo pro Svaz závazné dokumenty a zabývalo se jeho finančním fungováním, své plány a záměry, jakož i koncepty a závěry uměleckých sjezdů a konferencí Svaz předkládal přímo ÚV KSČ. Dílčí činnost ÚSČVU kontrolovaly národní výbory (4).

V souvislosti se destalinizací politického a společenského života po roce 1956 i postupným odklonem od dogmat socialistického realismu v průběhu padesátých let 20. století, vznikla potřeba Svaz restrukturalizovat a rozvolnit některá dogmata původního ÚSČVU. V tomto kontextu byl v roce 1956 ustaven nový Svaz československých výtvarných umělců (SČSVU, tentokrát již bez architektů), v jehož stanovách byla revidována některá základní východiska – došlo především ke zmírnění politické angažovanosti a vypuštění termínu „socialistický realismus“ (5).

 

(1) Alena BINAROVÁ, Svaz výtvarných umělců v českých zemích v letech 1956–1972, Olomouc 2017, s. 23–25.

(2) Andrej Alexandrovič ŽDANOV, O umění, Praha 1949, s. 15.

(3) Zdeněk NEJEDLÝ, O nové výtvarnictví, in: O výtvarnictví, hudbě a poesii, Praha 1952, 75 s.

(4) A. BINAROVÁ, Svaz výtvarných umělců, s. 27.

(5) A. BINAROVÁ, Svaz výtvarných umělců, s. 47.

 

Obr.: Mezi členy původního ÚSČSV patřil i prominentní malíř Jan Čumpelík. Jeho obraz Na úsvitu únorového dne patří ke vzorovým malbám socialistického realismu.

Na úsvitu únorového dne, Jan Čumpelík. Olejová tempera na plátně, 1950, Národní muzeum, H11U-461.