Ambiciózní projekt byl původně veden zájmem zřídit stálou expozici dějin revolučních bojů, do příprav však zasáhla Gottwaldova smrt a rozhodnutí zasvětit nové muzeum právě jeho odkazu. Pro potřeby muzea byla v červenci 1953 vypsána velkolepá umělecká soutěž, v níž organizátoři určili celkem 23 tematických okruhů. Nakonec se sešlo 748 prací od 336 výtvarníků, hodnocení bylo ukončeno k 1. červenci 1954. Přes veškerou pompu se výsledky snažení stovek umělců do počáteční podoby expozic MKG nepromítly v takové míře, v jaké by se dalo očekávat – především z nedostatku času na realizaci a kvůli neupotřebitelnosti řady obdobných námětů.
Za hlavním vstupem v zádveří stály sochy hutníka a horníka od V. Bejčka, na stropu vstupní síně se nacházela rozsáhlá malba, jejímž autorem byl V. Tittelbach, který rozčlenil prostor do dvou částí alegorizujících zemědělství a průmysl.
Výstavní sály v přízemí byly věnovány starší dějinám, čemuž odpovídala i skladba zde umístěných uměleckých děl, v části zaměřené na husitství například Husova socha od K. Hladíka, resp. Želivského od J. Lukešové. V expozici bylo možné narazit i na díla ze zakázek pro MVIL – obraz od M. Sladkého nebo plastiku Čapajeva z dílny S. Hajerové.
Vstup do prvního poschodí po honosném schodišti ústil před obrazem Říjen ve Smolném od malíře N. Oseneva, po stranách s bustami Lenina a Stalina – později zde stanula Leninova socha od M. Manizera. Hlavní dvorana byla doplněna bustami představitelů revolučního i dělnického hnutí a Gottwaldovou půlfigurou od V. Dobrovolného. V částech věnovaných 20. století bylo možné spatřit řadu skic a studií oceněných v soutěži, z dokončených děl například Skálův obraz Ustavující sjezd KSČ, Čumpelíkovo dílo Na úsvitu únorového dne a sousoší Sbratření od K. Pokorného. V nejvyšším patře pak prohlídka vrcholila z Hradu přenesenou prezidentskou pracovnou, v níž se zrcadlil princip relikvií použitý již při budování Leninovy síně.
Ambiciózní projekt byl původně veden zájmem zřídit stálou expozici dějin revolučních bojů, do příprav však zasáhla Gottwaldova smrt a rozhodnutí zasvětit nové muzeum právě jeho odkazu. Pro potřeby muzea byla v červenci 1953 vypsána velkolepá umělecká soutěž, v níž organizátoři určili celkem 23 tematických okruhů. Nakonec se sešlo 748 prací od 336 výtvarníků, hodnocení bylo ukončeno k 1. červenci 1954. Přes veškerou pompu se výsledky snažení stovek umělců do počáteční podoby expozic MKG nepromítly v takové míře, v jaké by se dalo očekávat – především z nedostatku času na realizaci a kvůli neupotřebitelnosti řady obdobných námětů.
Za hlavním vstupem v zádveří stály sochy hutníka a horníka od V. Bejčka, na stropu vstupní síně se nacházela rozsáhlá malba, jejímž autorem byl V. Tittelbach, který rozčlenil prostor do dvou částí alegorizujících zemědělství a průmysl.
Výstavní sály v přízemí byly věnovány starší dějinám, čemuž odpovídala i skladba zde umístěných uměleckých děl, v části zaměřené na husitství například Husova socha od K. Hladíka, resp. Želivského od J. Lukešové. V expozici bylo možné narazit i na díla ze zakázek pro MVIL – obraz od M. Sladkého nebo plastiku Čapajeva z dílny S. Hajerové.
Vstup do prvního poschodí po honosném schodišti ústil před obrazem Říjen ve Smolném od malíře N. Oseneva, po stranách s bustami Lenina a Stalina – později zde stanula Leninova socha od M. Manizera. Hlavní dvorana byla doplněna bustami představitelů revolučního i dělnického hnutí a Gottwaldovou půlfigurou od V. Dobrovolného. V částech věnovaných 20. století bylo možné spatřit řadu skic a studií oceněných v soutěži, z dokončených děl například Skálův obraz Ustavující sjezd KSČ, Čumpelíkovo dílo Na úsvitu únorového dne a sousoší Sbratření od K. Pokorného. V nejvyšším patře pak prohlídka vrcholila z Hradu přenesenou prezidentskou pracovnou, v níž se zrcadlil princip relikvií použitý již při budování Leninovy síně.