Třetí republika je označení pro poválečné období v Československu mezi lety 1945 a 1948. Jde o období vyznačující se kulminací řady společenských krizí a pokusy o jejich řešení prostřednictvím obnovy a příslibu budování nového státu. Sdíleným se stalo odmítnutí meziválečného uspořádání tzv. první republiky a obecné přesvědčení o nutnosti změny sociálních, národnostních a politických poměrů v zemi a rovněž změny zahraničně politické orientace směrem k těsnějšímu spojenectví se Sovětským svazem (1).

Rozchod s předválečným uspořádáním byl realizován omezením demokratické soutěže politických stran, kolapsem národnostního soužití nuceným a násilnostmi provázeným transferem německého a části maďarského obyvatelstva, sociální poměry mělo změnit zestátnění podniků a velkého majetku, stejně jako budování sociálního státu a pozemková reforma (2).

Poválečné uspořádání slibující obnovu a poválečný rozvoj se však samo dostalo do krize. Během únorových události roku 1948 situace vyvrcholila převzetím moci komunisty a následným počátkem procesu budování diktatury KSČ.

 

(1) Viz Bradley F. ABRAMS, The struggle for the soul of the nation: Czech culture and the rise of communism, Lanham 2005, str. 118–138.

(2) O krizích poválečné republiky více v knize Jakub RÁKOSNÍK – Matěj SPURNÝ – Jiří ŠTAIF. Milníky moderních českých dějin: krize konsenzu a legitimity v letech 1848–1989, Praha 2018.

 

Literatura:

Bradley F. ABRAMS, (Bradlec Francis). The struggle for the soul of the nation: Czech culture and the rise of communism. Lanham: Rowman & Littlefield, 2005.

Jakub RÁKOSNÍK – Matěj SPURNÝ – Jiří ŠTAIF. Milníky moderních českých dějin: krize konsenzu a legitimity v letech 1848–1989. Praha: Argo, 2018.

Jaromír MRŇKA, Limity lidskosti: politika a sociální praxe kolektivního násilí v českých zemích 1944–1946, Praha 2019.

Christiane BRENNER – Blanka PSCHEIDTOVÁ, Mezi Východem a Západem: české politické diskurzy 1945–1948, Praha 2015.