Rudá odborová internacionála

Rudá odborová internacionála, ROI (Krasnyj internacional profsojuzov, Profintern, Rote Gewerkschaftsinternationale, RGI, Red International of Labour Union, RILU) byla mezinárodní komunistickou organizací odborů v letech 1921–1937.

ROI vznikla jako pobočná organizace Komunistické internacionály (KI) v červenci 1921 v Moskvě. Kromě sovětských odborů sdružovala hlavně prokomunistické menšiny v reformistických odborových svazech, z evropských centrál se k ní hlásily československé Rudé odbory a francouzská ústředna Confédération générale du travail unitaire. Poměrně značný ohlas vzbudila její činnost i v třetím světě.

Úkolem ROI bylo provádět takovou odborovou politiku, která by odpovídala potřebám mezinárodního komunistického hnutí a SSSR. Základním úkolem revolučních odborových svazů se měla stát „výchova mas k násilnému svržení kapitalismu“. Odborové svazy se tak stávaly „školou a dílnou komunismu“. Svého cíle mohly dosáhnout jen v těsné spolupráci s komunistickými stranami a v nejužším spojení s masami a jejich denními potřebami či očekáváními.

Na počátku 20. let prosazovala ROI společně s KI politiku jednotné fronty s ostatními dělníky na „základě boje dělníků za skývu chleba, za existenci“.  Proti reformistickým vůdcům měl být veden boj jen v případě, kdyby oslabovali třídní solidaritu.

V roce 1928, v souvislosti s procesem bolševizace, se prosadila „nová stávková strategie“, založená na požadavku samostatného vedení stávkových bojů, i „přes hlavy“ reformistických předáků. Vedení takových bojů vyžadovalo především získat masy a proniknout do závodů, hlavně velkých: „Každý podnik, každý závod musí se stát naší pevností. Pouze v případě, budeme-li uprostřed mas, budeme nezničitelnými.“ Tento konfrontační postoj, zaměřený vlastně nejvíce proti nepřátelům v „nejbližším zákopu“, tj. proti sociální demokracii a jejím vůdcům, kteří byli označováni za „sociálfašisty“, se ukázal jako tragická chyba a přispěl k oslabení levice zejména v Německu.

V polovině 30. let udělala zahraniční politika SSSR a KI další obrat směrem k široké spolupráci se západními demokraciemi a politice jednotné fronty. ROI představovala překážku v uskutečňování této politiky, a proto byla na konci roku 1937 zrušena.

 

Literatura:
Reiner TOSSTORFF, Profintern. Die Rote Gewerkschaftsinternationale 1920-1937, Ferdinand SCHÖNINGH, Padeborn – München – Wien – Zürich 2004.
Jiří POKORNÝ, Rudá odborová internacionála, Paginae historiae, 2020, vol. 28, číslo 2, s. 232–256.

Rudá odborová internacionála

Rudá odborová internacionála, ROI (Krasnyj internacional profsojuzov, Profintern, Rote Gewerkschaftsinternationale, RGI, Red International of Labour Union, RILU) byla mezinárodní komunistickou organizací odborů v letech 1921–1937.

ROI vznikla jako pobočná organizace Komunistické internacionály (KI) v červenci 1921 v Moskvě. Kromě sovětských odborů sdružovala hlavně prokomunistické menšiny v reformistických odborových svazech, z evropských centrál se k ní hlásily československé Rudé odbory a francouzská ústředna Confédération générale du travail unitaire. Poměrně značný ohlas vzbudila její činnost i v třetím světě.

Úkolem ROI bylo provádět takovou odborovou politiku, která by odpovídala potřebám mezinárodního komunistického hnutí a SSSR. Základním úkolem revolučních odborových svazů se měla stát „výchova mas k násilnému svržení kapitalismu“. Odborové svazy se tak stávaly „školou a dílnou komunismu“. Svého cíle mohly dosáhnout jen v těsné spolupráci s komunistickými stranami a v nejužším spojení s masami a jejich denními potřebami či očekáváními.

Na počátku 20. let prosazovala ROI společně s KI politiku jednotné fronty s ostatními dělníky na „základě boje dělníků za skývu chleba, za existenci“.  Proti reformistickým vůdcům měl být veden boj jen v případě, kdyby oslabovali třídní solidaritu.

V roce 1928, v souvislosti s procesem bolševizace, se prosadila „nová stávková strategie“, založená na požadavku samostatného vedení stávkových bojů, i „přes hlavy“ reformistických předáků. Vedení takových bojů vyžadovalo především získat masy a proniknout do závodů, hlavně velkých: „Každý podnik, každý závod musí se stát naší pevností. Pouze v případě, budeme-li uprostřed mas, budeme nezničitelnými.“ Tento konfrontační postoj, zaměřený vlastně nejvíce proti nepřátelům v „nejbližším zákopu“, tj. proti sociální demokracii a jejím vůdcům, kteří byli označováni za „sociálfašisty“, se ukázal jako tragická chyba a přispěl k oslabení levice zejména v Německu.

V polovině 30. let udělala zahraniční politika SSSR a KI další obrat směrem k široké spolupráci se západními demokraciemi a politice jednotné fronty. ROI představovala překážku v uskutečňování této politiky, a proto byla na konci roku 1937 zrušena.

 

Literatura:
Reiner TOSSTORFF, Profintern. Die Rote Gewerkschaftsinternationale 1920-1937, Ferdinand SCHÖNINGH, Padeborn – München – Wien – Zürich 2004.
Jiří POKORNÝ, Rudá odborová internacionála, Paginae historiae, 2020, vol. 28, číslo 2, s. 232–256.