Revoluční odborové hnutí

Revoluční odborové hnutí bylo ústřední organizací odborů, která sdružovala odborové organizace mezi lety 1945 a 1990. Ve své činnosti ROH navazovalo již na protektorátní odborové organizace, které sloužily na jedné straně okupačnímu režimu a na druhé se staly významným centrem odporu proti nacistické moci. Tuto svou ambivalentní pozici si do jisté míry ROH ponechalo po celou dobu své existence.

Samotný název Revoluční odborové hnutí byl poprvé zmíněn v zákoně z roku 1946, ale k centralizaci odborů došlo již 6. května 1945. ROH mělo být nadstranickým orgánem, ale komunistům na čele s předsedou ROH a budoucím prezidentem Antonínem Zápotockým se podařilo z ROH vytvořit významného spojence KSČ. Toho KSČ využívala takřka po celou dobu existence ROH: v únorových událostech roku 1948, následném budování diktatury a po zapojení ROH do obrodného procesu v 60. letech i v období normalizace v 70. a 80. letech.

Členství v ROH bylo masové (někde až 90% pracujících), ale jen na některých pracovištích povinné. Většina odborových organizací ROH se orientovala na vybírání členských příspěvků, pořádání společenských akcí (MDŽ, výročí VŘSR, aj.), organizace rekreací a správa rekreačních objektů a v roce 1951 se ROH stalo správcem nemocenského pojištění.

ROH se v listopadu 1989 přidalo k protestům a stávkujícím studentům proti zásahu na Národní třídě, načež započal proces jeho transformace a decentralizace. Jedním z nástupců a dědiců významné části majetku se stala například Československá konfederace odborových svazů (1).

 

(1) POKORNÝ Jiří – Alžběta KRATINOVÁ – Anna JONÁKOVÁ – Jaroslav ŠULC a Dušan MARTINEK, Historie, odbory a společnost: cesta k lepší budoucnosti, Praha 2020.
Literatura:
Jiří POKORNÝ – Alžběta KRATINOVÁ – Anna JONÁKOVÁ – Jaroslav ŠULC – Dušan MARTINEK, Historie, odbory a společnost: cesta k lepší budoucnosti, Praha 2020.
Jakub ŠLOUF, Očista průmyslových závodů od kolaborantů a „asociálních živlů“ v roce 1945. Soudobé dějiny [online]. Ústav pro soudobé dějiny AV ČR, 2017, XXIV(4), 538–581 [cit. 2022-10-26]. ISSN 1210-7050.
Jakub ŠLOUF, Praha v červnu 1953: dělnická revolta proti měnové reformě, vyjednávání v továrnách a strukturální proměna dělnické třídy, Praha 2021.

Revoluční odborové hnutí

Revoluční odborové hnutí bylo ústřední organizací odborů, která sdružovala odborové organizace mezi lety 1945 a 1990. Ve své činnosti ROH navazovalo již na protektorátní odborové organizace, které sloužily na jedné straně okupačnímu režimu a na druhé se staly významným centrem odporu proti nacistické moci. Tuto svou ambivalentní pozici si do jisté míry ROH ponechalo po celou dobu své existence.

Samotný název Revoluční odborové hnutí byl poprvé zmíněn v zákoně z roku 1946, ale k centralizaci odborů došlo již 6. května 1945. ROH mělo být nadstranickým orgánem, ale komunistům na čele s předsedou ROH a budoucím prezidentem Antonínem Zápotockým se podařilo z ROH vytvořit významného spojence KSČ. Toho KSČ využívala takřka po celou dobu existence ROH: v únorových událostech roku 1948, následném budování diktatury a po zapojení ROH do obrodného procesu v 60. letech i v období normalizace v 70. a 80. letech.

Členství v ROH bylo masové (někde až 90% pracujících), ale jen na některých pracovištích povinné. Většina odborových organizací ROH se orientovala na vybírání členských příspěvků, pořádání společenských akcí (MDŽ, výročí VŘSR, aj.), organizace rekreací a správa rekreačních objektů a v roce 1951 se ROH stalo správcem nemocenského pojištění.

ROH se v listopadu 1989 přidalo k protestům a stávkujícím studentům proti zásahu na Národní třídě, načež započal proces jeho transformace a decentralizace. Jedním z nástupců a dědiců významné části majetku se stala například Československá konfederace odborových svazů (1).

 

(1) POKORNÝ Jiří – Alžběta KRATINOVÁ – Anna JONÁKOVÁ – Jaroslav ŠULC a Dušan MARTINEK, Historie, odbory a společnost: cesta k lepší budoucnosti, Praha 2020.
Literatura:
Jiří POKORNÝ – Alžběta KRATINOVÁ – Anna JONÁKOVÁ – Jaroslav ŠULC – Dušan MARTINEK, Historie, odbory a společnost: cesta k lepší budoucnosti, Praha 2020.
Jakub ŠLOUF, Očista průmyslových závodů od kolaborantů a „asociálních živlů“ v roce 1945. Soudobé dějiny [online]. Ústav pro soudobé dějiny AV ČR, 2017, XXIV(4), 538–581 [cit. 2022-10-26]. ISSN 1210-7050.
Jakub ŠLOUF, Praha v červnu 1953: dělnická revolta proti měnové reformě, vyjednávání v továrnách a strukturální proměna dělnické třídy, Praha 2021.