Julius Fučík se po 2. světové válce stal součástí komunistického panteonu a příležitostí pro instalace monumentů byl zejména výroční den popravy 8. září. Ještě před únorem 1948 došlo k odhalení pamětních desek v Praze (1946) a v Lomu (1947), další pamětní desku v podobě rozevřené knihy s bustou od L. Bočka získala Praha v září 1948.
V roce 1950 Švabinský vytvořil Fučíkův profil, který se stal ikonickým a byl vzorem řady medailí, plaket, mincí či reliéfů, přičemž zvláštní postavení zaujala Fučíkova podobizna na odznaku nesoucím jeho jméno – Fučíkův portrét vytvořil J. Prádler. Roku 1953 pak proběhl první ročník festivalu Fučíkova Plzeň a během něj zde přibyla v Havlíčkově ulici deska s reliéfem od J. Dittricha.
První figurální pomník vznikl v Bílině (J. Bradáček, V. Kyselka a E. Solařík, 1953). Hned dvakrát v rychlém sledu (1953, 1954) modeloval Fučíka i Z. Krybus, v roce 1953 byl v Drážďanech instalován reliéf od V. Štrunce. Raritní je dosud stojící pomník v Horním Adršpachu, kde jde o sousoší Fučíka a mladého děvčátka hledící s úsměvem do dáli.
Další zahraniční dílo bylo odhaleno roku 1962 v Kirgizii v dnešním Karakolu, šlo o místo spojené s Fučíkovým pobytem v SSSR a byl zde použit portrét od Z. Němečka. Symbolický vstup mezi tuzemské velikány přišel s umístěním busty do panteonu Národního muzea (F. Staněk, 1964), roku 1991 bylo dílo zase odstraněno.
Během 60. let přibývají figurální realizace – v Pelhřimově (J. Kříž, 1961), Františkových Lázních (M. Šonka, 1964), Plzni (I. Sedlecká, 1965) či v Brně (M. Axman, 1965). V roce 1974 vznikl v berlínské čtvrti Pankow další pomník a dílo Z. Němečka se zde nachází dodnes. To Pražané si na odhalení chystané sochy počkali až do září 1979. V roce 1990 bylo dílo od M. Šonky sneseno a na podzim 2012 byl pomník znovu osazen na Olšanech. Zkraje 80. let vznikla další monumentální díla – ve Vsetíně (J. Malejovský, 1981) a Karlových Varech (K. Kuneš, 1982).
Výstavba metra přinesla roku 1984 metropoli ještě jeden pomník, když byl ve vestibulu stanice Fučíkova (Nádraží Holešovice) do jednoho z pilířů vytesán reliéf od S. Hanzíka a poblíž je i citát z Reportáže, psané na oprátce. Fučíkova neoznačená podobizna zůstala na místě i po sametové revoluci, míjená vcelku bez povšimnutí.
Julius Fučík se po 2. světové válce stal součástí komunistického panteonu a příležitostí pro instalace monumentů byl zejména výroční den popravy 8. září. Ještě před únorem 1948 došlo k odhalení pamětních desek v Praze (1946) a v Lomu (1947), další pamětní desku v podobě rozevřené knihy s bustou od L. Bočka získala Praha v září 1948.
V roce 1950 Švabinský vytvořil Fučíkův profil, který se stal ikonickým a byl vzorem řady medailí, plaket, mincí či reliéfů, přičemž zvláštní postavení zaujala Fučíkova podobizna na odznaku nesoucím jeho jméno – Fučíkův portrét vytvořil J. Prádler. Roku 1953 pak proběhl první ročník festivalu Fučíkova Plzeň a během něj zde přibyla v Havlíčkově ulici deska s reliéfem od J. Dittricha.
První figurální pomník vznikl v Bílině (J. Bradáček, V. Kyselka a E. Solařík, 1953). Hned dvakrát v rychlém sledu (1953, 1954) modeloval Fučíka i Z. Krybus, v roce 1953 byl v Drážďanech instalován reliéf od V. Štrunce. Raritní je dosud stojící pomník v Horním Adršpachu, kde jde o sousoší Fučíka a mladého děvčátka hledící s úsměvem do dáli.
Další zahraniční dílo bylo odhaleno roku 1962 v Kirgizii v dnešním Karakolu, šlo o místo spojené s Fučíkovým pobytem v SSSR a byl zde použit portrét od Z. Němečka. Symbolický vstup mezi tuzemské velikány přišel s umístěním busty do panteonu Národního muzea (F. Staněk, 1964), roku 1991 bylo dílo zase odstraněno.
Během 60. let přibývají figurální realizace – v Pelhřimově (J. Kříž, 1961), Františkových Lázních (M. Šonka, 1964), Plzni (I. Sedlecká, 1965) či v Brně (M. Axman, 1965). V roce 1974 vznikl v berlínské čtvrti Pankow další pomník a dílo Z. Němečka se zde nachází dodnes. To Pražané si na odhalení chystané sochy počkali až do září 1979. V roce 1990 bylo dílo od M. Šonky sneseno a na podzim 2012 byl pomník znovu osazen na Olšanech. Zkraje 80. let vznikla další monumentální díla – ve Vsetíně (J. Malejovský, 1981) a Karlových Varech (K. Kuneš, 1982).
Výstavba metra přinesla roku 1984 metropoli ještě jeden pomník, když byl ve vestibulu stanice Fučíkova (Nádraží Holešovice) do jednoho z pilířů vytesán reliéf od S. Hanzíka a poblíž je i citát z Reportáže, psané na oprátce. Fučíkova neoznačená podobizna zůstala na místě i po sametové revoluci, míjená vcelku bez povšimnutí.