V polovině 17. století zakoupil několik domů v dnešní ulici Hybernská 7 český šlechtic Jan Antonín Losy z Losinthalu a nechal na jejich místě postavit barokní palác, na jehož výstavbě se podílel například známý architekt Carlo Lurago a jenž po prvním majiteli také později nesl název Losyovský palác. Budova následně několikrát měnila majitele, až ji v roce 1907 odkoupilo Tiskové a stavební družstvo dělnické blízké českoslovanské sociální demokracii. Palác se posléze stal pod názvem Lidový dům centrem tohoto politického hnutí a zároveň také symbolem jeho narůstajícího vlivu. Mimo jiné zde postupně sídlila redakce listu Právo lidu a další stranické organizace. V roce 1912 se zde rovněž konal VI. sjezd sociálně demokratické strany Ruska, kterému předsedal V. I. Lenin.
Po první světové válce se stal na konci roku 1920 Lidový dům, respektive zejména zde sídlící stranický tisk, předmětem sporu mezi pravicí a početně silnější levicí ve straně. Poté co budovu obsadila policie, neboť formálním vlastníkem byl představitel pravicového křídla Antonín Němec, vyvolala levice, jež zanedlouho poté založila Komunistickou stranu Československa, tzv. Prosincovou stávku. V období meziválečné republiky nicméně budova zůstala sídlem československé sociální demokracie, která zde prováděla další stavební úpravy, včetně zakoupení okolních budov nebo zřízení kina a restaurace. Po druhé světové válce, během které byla strana zakázána a v domě sídlilo například nakladatelství Národní práce, se na krátkou dobu stal Lidový dům opět jejím sídlem, než však byla po únoru 1948 nuceně sloučena s KSČ a v budově zřízeno Muzeum V. I. Lenina. Po roce 1989 se po soudních sporech opět navrátila do vlastnictví sociální demokracie.
V polovině 17. století zakoupil několik domů v dnešní ulici Hybernská 7 český šlechtic Jan Antonín Losy z Losinthalu a nechal na jejich místě postavit barokní palác, na jehož výstavbě se podílel například známý architekt Carlo Lurago a jenž po prvním majiteli také později nesl název Losyovský palác. Budova následně několikrát měnila majitele, až ji v roce 1907 odkoupilo Tiskové a stavební družstvo dělnické blízké českoslovanské sociální demokracii. Palác se posléze stal pod názvem Lidový dům centrem tohoto politického hnutí a zároveň také symbolem jeho narůstajícího vlivu. Mimo jiné zde postupně sídlila redakce listu Právo lidu a další stranické organizace. V roce 1912 se zde rovněž konal VI. sjezd sociálně demokratické strany Ruska, kterému předsedal V. I. Lenin.
Po první světové válce se stal na konci roku 1920 Lidový dům, respektive zejména zde sídlící stranický tisk, předmětem sporu mezi pravicí a početně silnější levicí ve straně. Poté co budovu obsadila policie, neboť formálním vlastníkem byl představitel pravicového křídla Antonín Němec, vyvolala levice, jež zanedlouho poté založila Komunistickou stranu Československa, tzv. Prosincovou stávku. V období meziválečné republiky nicméně budova zůstala sídlem československé sociální demokracie, která zde prováděla další stavební úpravy, včetně zakoupení okolních budov nebo zřízení kina a restaurace. Po druhé světové válce, během které byla strana zakázána a v domě sídlilo například nakladatelství Národní práce, se na krátkou dobu stal Lidový dům opět jejím sídlem, než však byla po únoru 1948 nuceně sloučena s KSČ a v budově zřízeno Muzeum V. I. Lenina. Po roce 1989 se po soudních sporech opět navrátila do vlastnictví sociální demokracie.