Koněvův pomník v Praze

Ještě před únorem 1948 zahrnula Praha I. S. Koněva řadou poct – v červnu 1945 mu udělila čestné občanství, o rok později po něm pojmenovala někdejší Poděbradovu ulici a 8. května 1946 se maršál účastnil odhalení pamětní desky umístěné na Staroměstské radnici. (Ta zůstala na svém místě až do dubna 2017, kdy byla sejmuta kvůli rekonstrukci a na své místo se již nevrátila.)

Pro velký figurální monument se představitelé metropole rozhodli až šest let po srpnové invazi a rok po maršálově smrti. Umístění pomníku se předpokládalo v západní části náměstí Interbrigády v Praze – Bubenči. Vítězem umělecké soutěže se nakonec stala dvojice Z. Krybus a J. Saal. (Vzhledem ke sporům o celkové pojetí soklu později architekta Saala nahradil jeho kolega V. Růžička.)

Součástí pomníku měla být také bronzová deska s doprovodným textem velebícím maršálovy zásluhy. V sochařské části se Z. Krybus rozhodl zachytit Koněva jako triumfátora třímajícího v ruce kytici šeříků, což byl často využívaný symbol května 1945. Slavnostní odhalení proběhlo 9. května 1980 a primátor Z. Zuska na něm mohl přivítat celou řadu stranických i vládních špiček (deska byla kvůli zpoždění dodána až 16. června).

Pražský Koněvův pomník, stojící po roce 1989 spíše v poklidném ústraní, se začal dostávat do středu pozornosti především ve spojitosti s nápisy, které se v jeho okolí čas od času objevovaly. Zprvu šlo většinou o apolitické čmáranice, později se socha a její okolí stalo místem politického zápolení s mezinárodními přesahy.

Radnice Prahy 6, která převzala pomník v roce 2013 do své péče, se zpočátku rozhodla pro kompromisní řešení. Socha zůstala zachována a původní bronzová deska v roce 2018 odstraněna. Nahradil ji nový text, který reflektoval také poválečnou Koněvovu kariéru. Situace však dále eskalovala a v září 2019 zastupitelstvo městské části rozhodlo o odstranění sochy, k čemuž skutečně došlo v dubnu 2020 během nouzového stavu za probíhající covidové krize. Pomník skončil v depozitáři a posléze byl zapůjčen pro vznikající expozici Muzea paměti XX. století.

 

Literatura:
Petr BLAŽEK, Socha maršála Koněva, XX. (revue Muzea paměti XX. století), 2021, č. 1, s. 99–113.
Jan ŠINDELÁŘ, Dílo nade všechna slova vypovídající. Příběh sousoší Sbratření, Dějiny a současnost, 2018, č. 8, s. 44−46.

Koněvův pomník v Praze

Ještě před únorem 1948 zahrnula Praha I. S. Koněva řadou poct – v červnu 1945 mu udělila čestné občanství, o rok později po něm pojmenovala někdejší Poděbradovu ulici a 8. května 1946 se maršál účastnil odhalení pamětní desky umístěné na Staroměstské radnici. (Ta zůstala na svém místě až do dubna 2017, kdy byla sejmuta kvůli rekonstrukci a na své místo se již nevrátila.)

Pro velký figurální monument se představitelé metropole rozhodli až šest let po srpnové invazi a rok po maršálově smrti. Umístění pomníku se předpokládalo v západní části náměstí Interbrigády v Praze – Bubenči. Vítězem umělecké soutěže se nakonec stala dvojice Z. Krybus a J. Saal. (Vzhledem ke sporům o celkové pojetí soklu později architekta Saala nahradil jeho kolega V. Růžička.)

Součástí pomníku měla být také bronzová deska s doprovodným textem velebícím maršálovy zásluhy. V sochařské části se Z. Krybus rozhodl zachytit Koněva jako triumfátora třímajícího v ruce kytici šeříků, což byl často využívaný symbol května 1945. Slavnostní odhalení proběhlo 9. května 1980 a primátor Z. Zuska na něm mohl přivítat celou řadu stranických i vládních špiček (deska byla kvůli zpoždění dodána až 16. června).

Pražský Koněvův pomník, stojící po roce 1989 spíše v poklidném ústraní, se začal dostávat do středu pozornosti především ve spojitosti s nápisy, které se v jeho okolí čas od času objevovaly. Zprvu šlo většinou o apolitické čmáranice, později se socha a její okolí stalo místem politického zápolení s mezinárodními přesahy.

Radnice Prahy 6, která převzala pomník v roce 2013 do své péče, se zpočátku rozhodla pro kompromisní řešení. Socha zůstala zachována a původní bronzová deska v roce 2018 odstraněna. Nahradil ji nový text, který reflektoval také poválečnou Koněvovu kariéru. Situace však dále eskalovala a v září 2019 zastupitelstvo městské části rozhodlo o odstranění sochy, k čemuž skutečně došlo v dubnu 2020 během nouzového stavu za probíhající covidové krize. Pomník skončil v depozitáři a posléze byl zapůjčen pro vznikající expozici Muzea paměti XX. století.

 

Literatura:
Petr BLAŽEK, Socha maršála Koněva, XX. (revue Muzea paměti XX. století), 2021, č. 1, s. 99–113.
Jan ŠINDELÁŘ, Dílo nade všechna slova vypovídající. Příběh sousoší Sbratření, Dějiny a současnost, 2018, č. 8, s. 44−46.