Duchcovská stávka

Duchcovská stávka byla jednou z řady protestních akcí dělnictva a nezaměstnaných, které v Československu proběhly v době velké hospodářské krize ve třicátých letech 20. století. Osudný hladový pochod konaný 4. února 1931 směřující do severočeského města Duchcov skončil násilným střetem mezi četnictvem a nezaměstnanými.

V čele boje za požadavky lidí bez práce stála KSČ, vůdcem protestu byl komunistický senátor Petr Stránský, který vedl přibližně 400 účastníků do města na okresní hejtmanství k předání požadavků (1). Proti demonstrantům se u duchcovského viaduktu postavil jedenáctičlenný četnický kordón a po krátké ústní potyčce a následném pokusu o prolomení byl vydán rozkaz k palbě, v jejímž důsledku zemřeli čtyři nezaměstnaní (2).

Pohřební průvody se konaly o několik dní později a vyústily v mohutné manifestace proti kapitalistickému pořádku. Událost se stala synonymem útlaku dělnictva a lidí bez práce i boje proti násilí v jakékoliv podobě (3) a vedle dalších násilných střetů byla předmětem kontroverzního rčení, že „za Masaryka se střílelo do dělníků“ (viz také Frývaldovská stávka a Rudé letnice v Radotíně). Jako symbol kapitalistické zvůle byl protest připomínán prostřednictvím uměleckých děl v době po roce 1948.

 

(1) Duchcov – středisko průmyslu, dolování, dělnického hnutí a českého národního života v Podkrušnohoří, Pavel Koukal, in: Duchcov 1240-1990 – Sborník k dějinám města, Teplice 1990, str. 83–84.
(2) Duchcov v letech 1848–1918, Jiří Bureš, Duchcov, Nakladatelství Lidové noviny, 2013, str. 249.
(3) Duchcov – středisko průmyslu, dolování, dělnického hnutí a českého národního života v Podkrušnohoří.

 

Obr.: V. Sicko, Střelba do dělníků, tužka na papíře, 1951, Národní muzeum, H11U_765.