Dělnicko-rolnická vláda (někdy též označována jako „revoluční“ nebo „kolaborantská“) je pojem používaný pro připravovaný a nikdy nejmenovaný kabinet komunistického politika Aloise Indry. Její ustanovení bylo součástí plánu na převzetí moci kolaborantskou skupinou komunistických politiků vyjadřujících souhlas se srpnovou invazí vojsk Varšavské smlouvy v roce 1968. Vláda programově odmítala reformní cestu k socialismu a byla zamýšlená jako primárně loajální k sovětskému vedení. Měla být klíčovou součástí okupační správy země. Vláda měla nahradit fungování vlády Oldřicha Černíka. Prezident Ludvík Svoboda, v jehož pravomoci bylo jmenování nového kabinetu, však na vytvoření této vlády nikdy nepřistoupil.
Součástí vlády měli být přední politici Komunistické strany Československa, kteří nesouhlasili s reformním kurzem a naopak otevřeně podporovali sovětské vedení a probíhající invazi, mezi nimi i signatáři tzv. zvacího dopisu. Mezi uvažované členy patřili kromě Aloise Indry také Miloš Jakeš, Vasil Biľak, Drahomír Kolder, Jozef Lenárt nebo Antonín Kapek (1).
Dělnicko-rolnická vláda (někdy též označována jako „revoluční“ nebo „kolaborantská“) je pojem používaný pro připravovaný a nikdy nejmenovaný kabinet komunistického politika Aloise Indry. Její ustanovení bylo součástí plánu na převzetí moci kolaborantskou skupinou komunistických politiků vyjadřujících souhlas se srpnovou invazí vojsk Varšavské smlouvy v roce 1968. Vláda programově odmítala reformní cestu k socialismu a byla zamýšlená jako primárně loajální k sovětskému vedení. Měla být klíčovou součástí okupační správy země. Vláda měla nahradit fungování vlády Oldřicha Černíka. Prezident Ludvík Svoboda, v jehož pravomoci bylo jmenování nového kabinetu, však na vytvoření této vlády nikdy nepřistoupil.
Součástí vlády měli být přední politici Komunistické strany Československa, kteří nesouhlasili s reformním kurzem a naopak otevřeně podporovali sovětské vedení a probíhající invazi, mezi nimi i signatáři tzv. zvacího dopisu. Mezi uvažované členy patřili kromě Aloise Indry také Miloš Jakeš, Vasil Biľak, Drahomír Kolder, Jozef Lenárt nebo Antonín Kapek (1).