V květnu 1945 vznikl Svaz české mládeže (SČM) jako jednotná mládežnická organizace, údajně nadstranická, ale ve skutečnost sledující cíle komunistické strany. SČM podporoval budovatelské úsilí a vystupoval aktivně na domácí i mezinárodní scéně, kde na sebe v roce 1947 upozornil uspořádáním Světového festivalu mládeže v Praze. V činnosti mu pomáhal – rovněž od května 1945 – vlivný deník Mladá fronta. Funkcionářům ČSM se podařilo zařadit do svých struktur jako kolektivního člena i Junáka, který byl po Únoru 1948 transformován do Pionýrské organizace.
V dubnu 1949 se SČM sloučil s organizacemi slovenské a polské mládeže do Československého svazu mládeže (ČSM), jenž měl podle K. Gottwalda vychovávat československou mládež v uvědomělé socialistické budovatele. Tomuto cíli sloužila účast na stavbách mládeže a dalších budovatelských a politických akcích. Postupně se měnila sociální skladba členské základny; od konce 50. let začali místo mladých dělníků a zemědělců převažovat studenti, kteří tak dokazovali svou společenskou angažovanost.
V svobodnější a kritičtější atmosféře 60. let si i vedoucí státní a straničtí činitelé uvědomili, že dosavadní činností ČSM nemůže mládež zaujmout, že k ní musí přistupovat diferencovaně. Větší důraz se kladl na pobyt v přírodě a různé zájmové aktivity. Strnulá organizace ČSM se postupně rozvolňovala, vznikala různá sdružení, budovaly se kluby mládeže a především se tvořily tábornické oddíly. S decentralizačními iniciativami vystupovali nejčastěji zástupci vysokoškolského studenstva a pražských organizací. Modernizaci ČSM podporoval od roku 1959 oblíbený týdeník Mladý svět. Všechny změny nicméně nezpochybnily pojetí ČSM jako jednotné organizace dětí a mládeže, vázané na KSČ. Ke skutečně zásadním změnám došlo až v průběhu pražského jara, kdy se ČSM se fakticky rozpadl.
V květnu 1945 vznikl Svaz české mládeže (SČM) jako jednotná mládežnická organizace, údajně nadstranická, ale ve skutečnost sledující cíle komunistické strany. SČM podporoval budovatelské úsilí a vystupoval aktivně na domácí i mezinárodní scéně, kde na sebe v roce 1947 upozornil uspořádáním Světového festivalu mládeže v Praze. V činnosti mu pomáhal – rovněž od května 1945 – vlivný deník Mladá fronta. Funkcionářům ČSM se podařilo zařadit do svých struktur jako kolektivního člena i Junáka, který byl po Únoru 1948 transformován do Pionýrské organizace.
V dubnu 1949 se SČM sloučil s organizacemi slovenské a polské mládeže do Československého svazu mládeže (ČSM), jenž měl podle K. Gottwalda vychovávat československou mládež v uvědomělé socialistické budovatele. Tomuto cíli sloužila účast na stavbách mládeže a dalších budovatelských a politických akcích. Postupně se měnila sociální skladba členské základny; od konce 50. let začali místo mladých dělníků a zemědělců převažovat studenti, kteří tak dokazovali svou společenskou angažovanost.
V svobodnější a kritičtější atmosféře 60. let si i vedoucí státní a straničtí činitelé uvědomili, že dosavadní činností ČSM nemůže mládež zaujmout, že k ní musí přistupovat diferencovaně. Větší důraz se kladl na pobyt v přírodě a různé zájmové aktivity. Strnulá organizace ČSM se postupně rozvolňovala, vznikala různá sdružení, budovaly se kluby mládeže a především se tvořily tábornické oddíly. S decentralizačními iniciativami vystupovali nejčastěji zástupci vysokoškolského studenstva a pražských organizací. Modernizaci ČSM podporoval od roku 1959 oblíbený týdeník Mladý svět. Všechny změny nicméně nezpochybnily pojetí ČSM jako jednotné organizace dětí a mládeže, vázané na KSČ. Ke skutečně zásadním změnám došlo až v průběhu pražského jara, kdy se ČSM se fakticky rozpadl.