České slovo vydávané od roku 1907 bylo prvním každodenním tiskovým orgánem České strany národně sociální. Čtenářům v tomto období nabízelo většinou stranicky zaměřené zprávy, ať už o činnosti vlastní strany či o jejích konkurentech a politických střetech s nimi, které doplňovaly komentáře a sociální reportáže. Politice mimo samotný stranický systém se redaktoři věnovali minimálně. Rychle se ale podobně jako Právo lidu přiblížilo senzačním novinám v zájmu o senzace a lokální zprávy. V období před první světovou válkou nedokázalo ovšem České slovo svým nákladem Právu lidu konkurovat. Tato situace se proměnila až v meziválečném období, kdy se národně-socialistické nakladatelství Melantrich stalo největším tiskovým koncernem a populárněji pojaté Večerní České slovo se svým nákladem 600 000 výtisků nejčtenějším deníkem nejen v Československu, ale v celé střední Evropě (1). S rozmachem nákladu postupně k hlavnímu vydání přibyly přílohy Večerní České slovo (od 1919), A–Z (od 1926) či Kvítko z čertovy zahrádky (od 1926). Po osvobození bylo kvůli přerušení kontinuity s protektorátní podobou přejmenováno na Svobodné slovo (1945–1996).

 

(1) Petr BEDNAŘÍK – Jan JIRÁK – Barbara KÖPPLOVÁ, Dějiny českých médií: od počátku po současnost, Praha 2011, str. 166, 167.

Literatura:

Petr BEDNAŘÍK – Jan JIRÁK – Barbara KÖPPLOVÁ, Dějiny českých médií: od počátku po současnost, Praha 2011.

Jakub MACHEK, Počátky populární kultury v českých zemích, Praha 2017.