Památník revolučních tradic v Ústí nad Orlicí oficiálně vznikl 1. března 1971 z rozhodnutí „okresních a státních orgánů při příležitosti 50. výročí založení KSČ“ (1), mj. také proto byl řízen Okresním národním výborem v Ústí nad Orlicí a to jako pobočka Okresního muzea Aloise V. Šembery ve Vysokém Mýtě. Toto propojení s již fungujícím muzeem výrazně ovlivnilo i činnost památníku, specializovaného na dokumentaci historie dělnického hnutí, události obou světových válek, vznik KSČ a chronologicky následně „až po vítězství dělnické třídy a období budování socialismu“ (2). Tomu odpovídalo i personální obsazení, skládající se z historika nejnovějších dějin, etnografa nejnovějších dějin, lektora pro kulturně-výchovnou činnost a dokumentátora. Zároveň s tím Památník působil coby odborný garant pro kronikářskou práci v rámci celého okresu Ústí nad Orlicí.
Na počátku 80. let 20. století Památník vykazoval zhruba 30.000 kusů sbírkových předmětů z nichž asi 1.000 vystavoval ve stálé expozici a to na ploše 275 m2 ve 4 výstavních sálech. Stálá expozice s názvem „Dělnické hnutí na Ústecku“ byla rozdělena do 9 částí: I. Podomácká výroba, vznik průmyslu a počátky dělnického hnutí (od 2. pol. 19. stol do roku 1900), II. Rozvoj textilního průmyslu, život dělníků, růst dělnického hnutí do 1. světové války, III. 1. světová válka, IV. Vliv VŘSR na revolučnost dělnické třídy a uspořádání poválečných poměrů, vznik KSČ, V. Činnost KSČ a proletářských organizací v letech 1921 – 1938, VI. Okupace Československa, 2. světová válka, protifašistický boj, osvobození okresu Ústí nad Orlicí Rudou armádou, VII. Život v osvobozeném státě od roku 1945 do vítězství pracujícího lidu – Únor 1948, VIII. Rozvoj okresu Ústí nad Orlicí od roku 1948 do současnosti, IX. Družba okresu Ústí nad Orlicí – Poprad a Ústí nad Orlicí Ščorš na Ukrajině.
Mimo to Památník v letech 1976 až 1980 vykázal celkem 8 uspořádaných krátkodobých výstav, z nichž polovina byla putovních (3). Za stejné období let 1976 až 1980 jej mělo navštívit celkem 42 131 osob (4). Vzhledem k tomu, že vznik Památníku zablokoval několik pokusů o obnovu aktivní činnosti tamního městského muzea bylo mu v roce 1987 uloženo plnit funkci městského muzea a mj. do svých sbírek přijímat trojrozměrné předměty vztahující se k historii Ústí nad Orlicí. Památník rovněž rozvíjel vlastní publikační a ediční činnost (5).
Muzejní instituce fungovala v secesní budově – vile (postavena v letech 1906 – 1907) významného ústeckého textilního podnikatele Floriana Hernycha (1855 – 1923) a to až do svého zániku v roce 1990. V současné době v této vile sídlí Městské muzeum v Ústí nad Orlicí (jehož činnost byla obnovena 1. dubna 1990) a Kulturně společenské centrum česko-polského příhraničí (6).
Památník revolučních tradic v Ústí nad Orlicí oficiálně vznikl 1. března 1971 z rozhodnutí „okresních a státních orgánů při příležitosti 50. výročí založení KSČ“ (1), mj. také proto byl řízen Okresním národním výborem v Ústí nad Orlicí a to jako pobočka Okresního muzea Aloise V. Šembery ve Vysokém Mýtě. Toto propojení s již fungujícím muzeem výrazně ovlivnilo i činnost památníku, specializovaného na dokumentaci historie dělnického hnutí, události obou světových válek, vznik KSČ a chronologicky následně „až po vítězství dělnické třídy a období budování socialismu“ (2). Tomu odpovídalo i personální obsazení, skládající se z historika nejnovějších dějin, etnografa nejnovějších dějin, lektora pro kulturně-výchovnou činnost a dokumentátora. Zároveň s tím Památník působil coby odborný garant pro kronikářskou práci v rámci celého okresu Ústí nad Orlicí.
Na počátku 80. let 20. století Památník vykazoval zhruba 30.000 kusů sbírkových předmětů z nichž asi 1.000 vystavoval ve stálé expozici a to na ploše 275 m2 ve 4 výstavních sálech. Stálá expozice s názvem „Dělnické hnutí na Ústecku“ byla rozdělena do 9 částí: I. Podomácká výroba, vznik průmyslu a počátky dělnického hnutí (od 2. pol. 19. stol do roku 1900), II. Rozvoj textilního průmyslu, život dělníků, růst dělnického hnutí do 1. světové války, III. 1. světová válka, IV. Vliv VŘSR na revolučnost dělnické třídy a uspořádání poválečných poměrů, vznik KSČ, V. Činnost KSČ a proletářských organizací v letech 1921 – 1938, VI. Okupace Československa, 2. světová válka, protifašistický boj, osvobození okresu Ústí nad Orlicí Rudou armádou, VII. Život v osvobozeném státě od roku 1945 do vítězství pracujícího lidu – Únor 1948, VIII. Rozvoj okresu Ústí nad Orlicí od roku 1948 do současnosti, IX. Družba okresu Ústí nad Orlicí – Poprad a Ústí nad Orlicí Ščorš na Ukrajině.
Mimo to Památník v letech 1976 až 1980 vykázal celkem 8 uspořádaných krátkodobých výstav, z nichž polovina byla putovních (3). Za stejné období let 1976 až 1980 jej mělo navštívit celkem 42 131 osob (4). Vzhledem k tomu, že vznik Památníku zablokoval několik pokusů o obnovu aktivní činnosti tamního městského muzea bylo mu v roce 1987 uloženo plnit funkci městského muzea a mj. do svých sbírek přijímat trojrozměrné předměty vztahující se k historii Ústí nad Orlicí. Památník rovněž rozvíjel vlastní publikační a ediční činnost (5).
Muzejní instituce fungovala v secesní budově – vile (postavena v letech 1906 – 1907) významného ústeckého textilního podnikatele Floriana Hernycha (1855 – 1923) a to až do svého zániku v roce 1990. V současné době v této vile sídlí Městské muzeum v Ústí nad Orlicí (jehož činnost byla obnovena 1. dubna 1990) a Kulturně společenské centrum česko-polského příhraničí (6).