Masová reprodukce technického obrazu je úzce spojená s nástupem industrializace, naplněním specifické společenské potřeby počátku 19. století a dále se změnami světových názorů, kdy nová média jako fotografie a film, později televize a digitální obraz, radikálně transformovala svou společenskou roli. Hodnotové měřítko pravosti obrazu mění sociální funkce a kultovní hodnoty. Význam obrazové reprodukce přebíjí hodnota „inovační průraznosti masového umění“ (1), stejně tak hodnota výstavní, prezentační a výpovědní. Jde o progresivní potenciál reprodukčních technik, kritiku elitářství ve své složitosti a rozpornosti šoku i generační zkušenosti. Vizuální reprodukce pod marxistickým vlivem, jež využívalo dělnické hnutí, znamená kulturní produkci, založenou na reprodukci ideologie prostřednictvím médií, jež zároveň produkuje cílený politický systém.