Masová reprodukce technického obrazu je úzce spojená s nástupem industrializace, naplněním specifické společenské potřeby počátku 19. století a dále se změnami světových názorů, kdy nová média jako fotografie a film, později televize a digitální obraz, radikálně transformovala svou společenskou roli. Hodnotové měřítko pravosti obrazu mění sociální funkce a kultovní hodnoty. Význam obrazové reprodukce přebíjí hodnota „inovační průraznosti masového umění“ (1), stejně tak hodnota výstavní, prezentační a výpovědní. Jde o progresivní potenciál reprodukčních technik, kritiku elitářství ve své složitosti a rozpornosti šoku i generační zkušenosti. Vizuální reprodukce pod marxistickým vlivem, jež využívalo dělnické hnutí, znamená kulturní produkci, založenou na reprodukci ideologie prostřednictvím médií, jež zároveň produkuje cílený politický systém.

 

(1) Pierre Bouretz, Svědkové budoucího času I. H. Cohen, F. Rosenzweig, W. Benjamin. Praha: OIKOYMENH 2009, s. 332..

Obr.: Tiskárna v Moskvě, ve které se od r. 1912 tiskly komunistické noviny Pravda.