Komise pro oficiální zpodobňování ústavních činitelů a jiných význačných osobností

Po únoru 1948 vládnoucí režim nepustil ze zřetele ani otázku vytváření vlastní ikonografie, přičemž nešlo pouze o nepřehlédnutelný ideologického konstrukt, který bývá obvykle nazýván kultem osobnosti, ale o celý znakový systém, v němž prezentace jednotlivých členů komunistického panteonu hrála významnou úlohu. Spolu s konjunkturou uměleckého zobrazování čelných představitelů režimu stoupala i potřeba centrální regulace v této oblasti výtvarného umění, Kancelář prezidenta republiky (KPR) například již v srpnu 1948 prostřednictvím ČTK upozornila, že bez předchozího svolení je zakázáno rozšiřovat podobizny Klementa Gottwalda v jakémkoliv provedení.

Po předběžných jednáních nakonec 28. února 1950 vznikla usnesením vlády mezirezortní komise, v jejíž širší (tj. prvoinstanční) části zasedli zástupci Úřadu předsednictva vlády, ministerstev školství, informací, národní obrany, vnitra (posléze i národní bezpečnosti), ústředního akčního výboru Národní fronty a také Ústředního svazu československých výtvarných umělců. Následná užší komise pak měla definitivní slovo v rozhodování, zda lze předložené dílo vystavovat, publikovat či rozmnožovat, (mezi členy byli například ministři Václav Kopecký či Zdeněk Nejedlý, za KPR František Nečásek). Dne 26. října 1950 byla pak v úředním věstníku zveřejněna klíčová vyhláška (1), jež instruovala podřízené orgány a objednatele uměleckých děl, v textu se objevila i vágní definice pojmu „významná osobnost“: „Ústavními činiteli a jinými významnými osobnostmi se rozumějí president republiky a všichni členové vlády a významné osobnosti života politického, vědeckého a uměleckého, domácí i zahraniční; v pochybnostech rozhodne ministr informací a osvěty v dohodě s příslušnými členy vlády.“

Již krátce po svém založení byla komise velmi aktivní – během prvních jedenácti schůzí (od června 1950 do října 1951) posuzovala 324 položek, užší komisi bylo předáno 21 prací a celkem devadesát dva uměleckých děl bylo zamítnuto, nebo vráceno k přepracování.

Do další činnosti zasáhly rezortní turbulence – k 31. lednu 1953 bylo zrušeno dosud zastřešující Ministerstvo informací a osvěty, přičemž komise byla posléze převedena na vzniknuvší Ministerstvo kultury. Došlo také k jisté decentralizaci, což dokládá směrnice z 3. února 1954 (2), v níž ministerstvo žádá podřízené složky státní správy, aby v případě vystavování portrétů významných osobností postupovaly způsobem odlišným od původního znění vyhlášky MIO (ta byla nakonec zcela zrušena a nahrazena v červnu 1958) (3). Schvalovací pravomoc byla delegována především na krajské či pověřené okresní národní výbory, svůj dozor ministerstvo nadále uplatňovalo u reprodukcí či ve sporných případech. Z působnosti komise se také v polovině padesátých let vyčlenila problematika výstavby pomníků a pamětních desek, jimiž se začala samostatně zabývat příslušná ideová rada. Nastavené kontrolní mechanismy (4) si komunistický režim podržel až do listopadu 1989 a nedílnou součástí rozhodovacího procesu zůstávala i supervize orgánů KSČ.

 

(1) Viz 619/1950 Ú. l., Vyhláška ministra informací a osvěty ze dne 4. září 1950 o zpodobování ústavních činitelů a jiných významných osobností.
(2) Výnos ministerstva kultury ze dne 3. února 1954, čj. 12362/53-S/I, o vystavování a rozmnožování portrétů významných osobností.
(3) Viz 91/1958 Ú. I., Vyhláška ministra školství a kultury ze dne 17. června 1958 o nákupu, prodeji a vystavování děl výtvarných umění a prací lidové výtvarné tvořivosti, o zadávání návrhů v oborech umění užitého a o rozmnožování, vystavování a jiném rozšiřování portrétů ústavních činitelů a jiných významných osobností.
(4) Viz 149/1961 Sb., Vyhláška Ministerstva školství a kultury ze dne 12. prosince 1961 o nákupu, zadávání a prodeji děl výtvarných umění a o některých jiných opatřeních v oboru výtvarných umění.

 

Obr.: Pozvánka Komise pro oficiální zpodobňování ústavních činitelů a jiných význačných osobností k I. schůzi, 24. 5. 1950, Národní archiv.