V období po únoru 1948 se hledáček oficiálních struktur zaměřil vedle jiných oblastí i na přímé ovlivňování umělecké a kulturní produkce s cílem podřídit je zájmům a cílům vládnoucí KSČ. Vedle normotvorného Ústředního svazu československých výtvarných umělců, který se prostřednictvím úkolových akcí, soutěží a agitačních programů snažil působit na veškerou uměleckou tvorbu (1), vznikala napříč všemi uměleckými druhy i úžeji zaměřená armádní tělesa, jejichž hlavním úkolem bylo jak zvyšování soudržnosti a názorová výchova vojáků, tak i působení na širší veřejnost.  V kontextu těchto snah vzniklo v roce 1953 po vzoru Grekovova výtvarného studia v Moskvě Armádní výtvarné studio (AVS), o nějž se zasadil tehdejší ministr obrany Alexej Čepička. Zrušeno bylo studio až v roce 1995.

Studio mělo v průběhu času až deset výtvarných ateliérů, např. malířský, sochařský, grafický či restaurátorský, a sdružovalo pod vedením náčelníka studia podle poměrně přísných přijímacích kritérií nejen talentované umělce, ale část své vojenské služby si zde mohli splnit i čerství absolventi vysokých uměleckých škol. Mezi nejvýznamnější umělecké osobnosti, které prošly studiem, patří malíři Jan Čumpelík, Jaromír Schoř či malířka Alena Čermáková, kteří byli do studia přijati hned v roce 1953 na základě předchozího úspěšného angažmá při plnění veřejných zakázek, nebo autor mnoha monumentálních realizací, sochař Vendelín Zdrůbecký. Významný členem studia byl také malíř Vladimír Šolta, který se v roce 1960 stal jeho náčelníkem a v průběhu 60. let svým vlivem přispěl k jistému uvolnění uměleckých norem studia směrem k progresivnějším vlivům. Motivací umělců ke vstupu do studia bylo jak vědomé přispívání k formování adekvátního názorového pohledu na společenské i historické dění, tak i materiální zabezpečení – vedle zdarma poskytovaného uměleckého materiálu garantovalo studio umělcům i určitý příjem tvořený prostředky získanými prodejem obrazů armádě (2).

V padesátých letech byla témata uměleckých děl tvořených umělci AVS normována programem, jenž byl stanoven ve Statutu AVS z roku 1955. V průběhu času ale došlo k určitému uvolnění, a to jak z formálního, tak i obsahového hlediska. Původní oddanost doktríně socialistického realismu s jeho budovatelskými, dělnickými, pracovními či vybranými historickými tématy, charakterizovanými typickým realistickým rukopisem, byla nahrazena značně uvolněnější expresivní formou odkazující spíše k modernistickým dílům i posunem k neutrálnějším tématům, jakými byly například zátiší, krajinomalba nebo Praha (3). Po celou dobu ovšem hrála v rámci tvorbu AVS významnou roli vojenská tematika – oddanost komunistické myšlence byla exemplifikována ztvárňováním vojenských úspěchů Rudé armády (zejména 1. československého armádního sboru v SSSR) ve 2. světové válce (4).

 

(1) Tereza PETIŠKOVÁ, Československý socialistický realismus 1948–1958, Praha 2002, s. 25.

(2) Pavel ŠMIDRKAL, Armádní výtvarné studio (AVS) a výstavní činnost, in: Okamžiky pro potlesk – půlstoletí kultury v armádě, Praha 2004, s. 21–26.

(3) P. ŠMIDRKAL, Armádní výtvarné studio, s. 23.

(4) Jiří BÍLEK – Jaroslav LÁNÍK – Pavel MINAŘÍK – Daniel POVOLNÝ, Československá lidová armáda v koaličních vazbách Varšavské smlouvy, Praha 2008, s. 109.

Obr.: Obraz Společná cesta do vesmíru – Remek a Gubarev, Jaromír Schoř, olej na plátně, 1978 (?), Národní muzeum, H11U-494.